Jsem trochu specialista
Jestli něco nesnáším víc než český zdravotnictví, tak je to snad jen obří Stau na italský dálnici. U nás mají doktoři takovou zvláštní schopnost z vás udělat totálního kreténa, ještě předtím než se potupně svléknete a teď zakašlete.
Nikdy sem neměla potřebu tenhle svůj názor někomu cpát, ale teď budu mít to dítě žejo! Takže vám to sem kliďánko nacpu..na svůj vlastní blog. Se nebudu žinýrovat.
No takže long story short můj gynekolog je totální debil. Neřekne mi: jak sem mám jako těhotná chovat, co jíst, co nejíst kam chodit, kam nechodit, ale ještě mě velmi důrazně upozorní, že on vlastně není specialista na ultrazvuky a že mu nemám všechno věřit. Proč teda doktoři tak dlouho studují, když nakonec nejsou schopni ovládnout vlastní specializaci? Možná toho po nich chceme moc..
Abych teda dodala svému poslednímu vyšetření na důstojnosti, rozuměj, aby se mnou zacházel víc jako s dospělou, tak jsem si po obligátní větě: "Odložte si." uvědomila... že se na mém nehorázně se kulatícím pupíčku epesně vyjímá tetování mimoně z balíčku chipsů, kterýma sem se nenasytně ládovala o víkendu. Mno, tolik k dospělosti a důstojnosti. Když teda svým "neodborným" okem pozoroval zrnitou obrazovku, tvrdil mi že dítě přeci jenom má srdce, mozek, žaludek, páteř a stehenní kost. Nádhera! Pak že to nejde.
Tahle super důležitá ultrazvuková vyšetření se dělají z důvodu odhalení všelijakých genetických vad, ano - teď když jste v tom pokročilým stadiu. Teď když už se s tím nedá nic dělat, jestli mi jako rozumíte (ani napsat to nemůžu!). Představte si na vteřinu, že vám takovejhle doktor řekne, že něco není v pořádku a vy víte, že máte ještě 4 další měsíce do deadlinu. To musí být panečku ale poklidné těhotenství... Hlavně ten chodící inkubátor udržovat v permanentním strachu a obavách.
No dobrý, všechno je v pořádku, tak jiné starosti, jen vstupte. Jsem v pátým měsíci. Panika..! Nemám doma jedinou věc, která by zdánlivě naznačovala, že se chystám mít dítě.. kromě těhotenských kalhot a krému na strie.. dítě sice ještě nemám, ale číča jsem, to zas jo.
Všechny články bloggerek mě děsí k smrti. To je furt samej detektor dechu, epická vanička, nějaký uschlý pecky na prdy.. Jako vážně? Já to snad ani nechci číst a už vůbec kupovat. Díky všem těmhle rádoby happy článkům mám pocit, že něco ale krutě prosrávám. Všechny ve mě vzbuzují dojem, že sice ještě nejsem matka, ale až budu, tak bude obrovská trága.
Takže prosím tě, mé drahé nenarozené dítě, já přesto věřím, že to s tvým otcem-to-be fakt neposerem. #sorryjako
